Březen 2011

Lidská tvář. Vlčí srdce. 2

14. března 2011 v 18:16 | misunderstood |  stories
Znáte ten pocit.
Hledáte sami sebe. Ale po čase zjistíte, že se už vlastně velmi dobře znáte. A ať se vám vaše já líbí nebo nelíbí, už s tím nic nenaděláte.
V poslední době se cítím divně. Kdykoliv mě něco rozzuří, přestávám se ovládat. Je mi blbě a motá se mi hlava. Asi bych si měla zajít k doktorce. Možná jde o zvýšený tlak.
Minulý týden jsem byla s kamarády v parku. A stalo se něco zvláštního. Asi o půl osmé večer jsme si řekli ahoj a já vyšla směr domov. A pak... si nic nepamatuju.
Potom jsem se objevila v posteli, oblečená, okno do pokoje otevřené dokořán. Nemám šajna jak jsem se tam vzala.
Děsí mě to.
Celý víkend jsem nad tím přemýšlela a došla jsem k názoru že to bylo ufo.
A v pondělí ráno (dneska) se mi ti kamarádi z parku vyhýbali. Ptala jsem se jich, proč, ale vždycky dělali že mě neslyší nebo že mají něco jiného na práci.
A když jsem se ptala pošesté a nikdo nic neřekl, dostala jsem vztek. Obrovský vztek. Málem jsem jim dala pěstí. Najednou se mi udělalo nevolno a já běžela na záchod a podívala se do zrcadla.
Šíleně jsem se lekla.
To co jsem viděla, jsem nebyla já. Nebyl to ten usměvavý obličej, co jsem znala. Byla to jakási zarudlá, vysoká postava s podivně zbarvenýma očima. Postříkala jsem si tváře studenou vodou a podívala se znova. už to bylo lepší. Pleť se mi vrátila do normálního béžověho odstínu, i oči vypadaly normálně, ale stejně mi přišlo, že jsem nějaká vysoká. Zašla jsem do třídy a zavolala na spolužačku, která se se mnou jako jedna z mála bavila.
"Prosím tě, kolik asi tak měříš?" Zeptala jsem se a prohlídla jsem si její štíhlou vysportovanou postavu od hlavy až k patě.
"Metr sedmdesát, asi tak. Proč?" Odpověděla.
"Jo, stejně jako já." Ignorovala jsem její otázku.
"Cože?" Nechápala. "Vždyť ty jsi tak o hlavu větší než já."
Ušklíbla jsem se. "Jasně."
Ale ona mě posunula směrem k zrcadlu a postavila se vedle mě. "Podívej" řekla.
A já to viděla. Byla jsem, fíha, vážně o takových deset centimetrů větší. Moje ruce i nohy a trup byli protáhlejší a tričko, které jsem si koupila nedávno, mi bylo sotva po boky. "Jak je to možné?"
"Rosteš, to víš, puberta. Já jsem ráda že nejsem tak vysoká jako ty, všichni kluci z okolí jsou celkem malí."
"Jo, dík..." Poděkovala jsem nepřítomně.
Něco je špatně. Něco se děje. To budou ti ufoni.
Celé odpoledne jsem si hledala na netu, co to může být. Nevolnost, nespavost, zvýšený tlak, zvýšený růst... Nic moc jsem ale nenašla.
A pak jsem se podívala z okna. Už byla tma. Naprosto bez uvažování jsem ho otevřela a vylezla ven.
"Měsíc." Zmohla jsem se jen na tohle slovo.
A v ten moment mě něco napadlo. Něco, co mi celou tu dobu nedocházelo. Náhle se mi zatmělo před očima a já skončila na studené hlíně. Ale nechtělo se mi vstávat. Věděla jsem jen jedno. Když svítí měsíc, je mi sakra dobře.

We won´t give up

10. března 2011 v 20:06 | misunderstood |  poetic


I always get upset
when someone plays unfair
I´m calling names and for "peace"
I´m angry on all over there

But otherwise, I feel happy
and everything what was crappy
is now okay
yeah it´s just my game

Because
When we play, we fight
don´t you believe me? I give you a sight
this game is not sport, it´s lifestyle
and if you agree with me, just say(it´s allright):
We are fans and players
and yes we take it seriously, it matters
we wanna win, we won´t give up
we are fighters and we came here for cup!

Do you recognize
what I´m talking about
All the guys
wanna say it loud
When you play, you use a ball
and great is
when you put the goal

When we play, we fight
don´t you believe me? I give you a sight
this game is not sport, it´s lifestyle
and if you agree with me, just say(it´s allright):
We are fans and players
and yes we take it seriously, it matters
we wanna win, we won´t give up
we are fighters and we came here for cup!

I´m gonna speak, speak it loud for all
I love soccer, or called british football
And yes, I play it with taste
It´s better than race
And I´m the fan of Barcelona
Read this words, because I´m gonna

say
When we play, we fight
don´t you believe me? I give you a sight
this game is not sport, it´s lifestyle
and if you agree with me, just say(it´s allright):
We are fans and players
and yes we take it seriously, it matters
we wanna win, we won´t give up
we are fighters and we came here for cup!

Já se vždycky rozčílím
Když někdo nehraje fér
Nadávám a aby byl "klid"
Hněvám se na všechny

Ale jinak, se cítím šťastná
a všechno co bylo mizerné
je teď v pohodě
jo to je prostě moje hra

Protože
Když mi hrajeme, bojujeme
nevěříš mi? jen se podívej
tahle hra není sport, je to životní styl
a jestli se mnou souhlasíš, prostě řekni (je to v pohodě):
Jsme fanoušci a hráči
a ano, bereme to vážně, na tom záleží
chceme vyhrát, nevzdáme se
jsme bojovníci a přišli jsme si pro pohár!

Poznáváš
o čem mluvím?
Všichni lidi
to chtějí říct nahlas
Když hraješ, používáš míč
a skvělé je
když dáš gól

Když mi hrajeme, bojujeme
nevěříš mi? jen se podívej
tahle hra není sport, je to životní styl
a jestli se mnou souhlasíš, prostě řekni (je to v pohodě):
Jsme fanoušci a hráči
a ano, bereme to vážně, na tom záleží
chceme vyhrát, nevzdáme se
jsme bojovníci a přišli jsme si pro pohár!
Budu mluvit, za všechny nahlas
Miluju fotbal (americky) nebo britsky fotbal
A ano, hraju ho s chutí
Je to lepší než závod
A jsem fanoušek Barcelony
Čti tyhle slova, protože já budu

říkat
Když mi hrajeme, bojujeme
nevěříš mi? jen se podívej
tahle hra není sport, je to životní styl
a jestli se mnou souhlasíš, prostě řekni (je to v pohodě):
Jsme fanoušci a hráči
a ano, bereme to vážně, na tom záleží
chceme vyhrát, nevzdáme se
jsme bojovníci a přišli jsme si pro pohár!
BANÍK!! BARCELONA!! YEAAAAAH!!! =D